3. kolo, Pá 14.4., Stodůlky, 18.15

Beach Attack – Arctica Islandica 4:5 (4:3)

Vybaveni výbornými teoretickými informacemi jsme vyrazili na tým, který nese jméno nějakého polárního červa. Poctivě vysearchované informace sice mluvily o tom, že nejlepším hráčem je jakýsi Smrčina, což ovšem vůbec nezabránilo liberu Vincentovi, aby se právě před tímto hráčem tradičně neukopl, a neumožnil mu otevřít záhy po začátku skóre utkání. Vzhledem ke skutečnosti, že se další beci v Sabovi shlédli, prohrávali jsme s Arcticou během deseti minut 0:2. Kdyby byl přítomen tradiční Beach Attack, asi bychom se v té chvíli smířili s tím, že zápas je v čoudu a začali hrát tak, aby nás soupeř, který byl vážně velmi dobrý, nerozstřílel a mi si hned ze začátku soutěže neodnesli těžký náklad. Jenže, naštěstí pro dalších 50 minut zápasu a na smůlu pro celou Arcticu byl tento zápas oním, na který přišel Honza Válek.

Svou poločasovou herní exhibici zahájil přímým kopem zhruba z 13 metru, který šajtlí poslal kolem zdi přesně o míst v bráně, do kterých by se většina jeho spoluhráčů netrefila ani jednou z deseti pokusů a ve kterých v té chvíli nestál ani brankář. Aby si soupeř nemyslel že to byla náhoda, velmi záhy nejdřív připravil míč I prázdnou bránu pro Vítka, a o pár minut později odtlačil tělem beka a dokonal obrat. Poté co zhruba kolem dvacáte minuty skončila jedna z nejskvělejších desetiminutovek v dějinách Beach Attacku gólem dalšího navrátilce Pavla Pecha, propadli jsme do bohorovného klidu zase my. Ještě do poločasu se nicméně „vrchnímu hecíři“ Vojtovi podařilo tým vyburcovat, poté co doufejme naposledy v rámci svého výběhu na aut proplul mimo balónu a zajistil tak I druhé polovině náboj.

Už na začátku poločasu se naneštěstí na opačné straně naposledy do střelecké listiny zapsal Honza Válek, když ho při zahrávání roku jako kulečníkový mantinel využil Arctičan. Vyrovnaný stav více vyhovoval nám, protože na špatném terénu se z nás byl schopen něco s balónem udělat jenom Honza, nicméně soupeř na naši dohodu o remíze prostě nechtěl přistoupit. Jeho první gól sice rozhodčí pro přinejmenším sporný šlapák neuznal, nicméně do hry opět vstoupil Vojtěch. Se svým nikdy nekončícím smyslem pro spravedlnost (proč si svůj talnet pro soudcovskou pozici musí dokazovat zrovna mezi našima tyčema?) uzavřel 55 minutové snažení týmu o body puštěním nákopu ze soupeřovy poloviny.

Jirka se tak konečně dozvěděl, zač je brankáře v Beach attacku loket, Petr pak získal agrumenty, které pak dávají v souvislosti některými dalšími indiciemi (Jana v zahraničí, barva krve) alespoň částečnou omluvu některým jeho krokům.

 Poučení ze zápasu: Škoda zápasu, kde Honzu vynuluje Vojtěch.

Sestava: VPT – Vincent, Vodička, Hloušek, Zelenka, Kvasnica – Pech, Exner, Válek, Svoboda V.